Liška obecná žije obvykle samotářsky. Pouze v případě vysokých stavů lišek dochází k častějším vzájemným kontaktům a žijí v jakýchsi "koloniích". Jejich sociální chování se proto odlišuje od jiných volně žijících psovitých šelem (vlk, šakal). U nás byla liška symbolem přenašeče vztekliny. Díky kooperaci evropských států a plošné vakcinaci byla tato nemoc u nás snad definitivně potlačena. Lišky obecné přebývají v norách, ze kterých vycházejí na své lovecké výpravy. Buď zaberou noru např. po jezevci (občas s nimi mohou žít společně) a nebo si jí v případě nutnosti vyhrabou samy. Podle hustoty osídlení a hojnosti potravy má lovecký revír lišek rozlohu od 2,5 km2 do 50 km2. Ten si pečlivě značkují. Nory mají nejen hlavní vchod, ale také několik únikových otvorů. Dokáže pohybovat rychlostí 40 km/h. Svůj revír v okruhu 6 až 8 km si vyznačuje vizitkami, což je trus poznamenaný pachem žláz. Na některých záběrech v televizních dokumentech či na fotografiích můžete vidět lišku ve skoku. Jedná se mimo jiné o styl jejího lovu. Dává přednost hustým lesním porostům, kde nachází dostatek úkrytů. Spokojí se ale i s remízky a křovinatými stráněmi.

Liška je relativně nenáročný všežravec. V bývalém Sovětském svazu bylo popsáno na 300 druhů živočichů a několik desítek rostlinných druhů, kterými se živí. Je schopná se v případě výpadku oblíbené kořisti rychle přeorientovat a velmi ráda dává přednost tomu, co je snadno ukořistitelné a má vysokou energetickou hodnotu. Složení potravy je tak silně závislé na místních podmínkách. V přepočtu na myši spotřebuje 15 až 20 myší denně. Vedle myší a menších savců loví také divoké kachny, potápky, žere rovněž ještěrky, žáby a ryby leklé . Nepohrdne ale ani dešťovkami, lučními kobylkami, brouky a larvami hmyzu. V letních měsících si liška ráda smlsne na zralých borůvkách a dalších bobulích či ovoci. Je pěkně mlsná. To pak lze v lesích spatřit modrá "hovínka", neklamný pobytový znak lišek. Lišku lze také spatřit v blízkosti silnic, kde odklízí sraženou zvěř. Liška tak plní rovněž významnou úlohu zdravotní policie.

Pokud loví myším podobnou zvěř, nejprve určí místo výskytu sluchem, pak zaútočí až 5 m dlouhým skokem, v letu kormidlují oháňkou a zvysoka dopadají na kořist. V zimě je schopna liška slyšet svoji kořist i pod sněhem a proskočit při jejím lovu sněhovou vrstvu silnou několik desítek centimetrů.Lišky dávají přednost lovu brzy ráno před východem slunce a za soumraku. Mršiny typicky požírají jen v pozdních večerních hodinách a v noci.